Zrcadlo.info

Záznamy v Pamětní knize (kronice) obce Letkovice svědčí o tom, že tehdejší obec měla jen malé možnosti se bránit proti požárům. První záznam o požáru je z roku 1739, kdy 11. června obec vyhořela. Nevíme, zda se v kronice připomínají všechny požáry, z jiných kronik je zřejmé, že jich muselo být daleko více.

V květnu letošního roku získala redakce Zrcadla tento příspěvek od kartografa doc. RNDr. Ludvíka Muchy, CSc. Autor věnoval svůj text k údajnému 750. výročí povýšení Moravského Krumlova na město (1260-2010). Domníváme se, že svým rozsahem a zaměřením článek vhodně doplňuje nedávno vydanou knihu „Moravský Krumlov ve svých osudech“ (redakce).

Nadarmo se neříká, že škola je základ života. Tato hluboká pravda platí dvojnásob pro život každé obce, každého města. Ivančice mohou být právem hrdé na školství - od prvních písemných zpráv až po současnost. První zpráva o městské škole je z roku 1457. Je však nepochybné, že škola existovala mnohem dříve. Můžeme předpokládat, že po vzniku fary byla snaha založit školu, protože celá staletí byly městské školy školami farními.

Narozen 12. 10. 1834 v Ivančicích ve stejném domě, ve kterém se narodil také Tomáš Procházka (dnes ul. Tomáše Procházky č. 11). Byl synovec kněze Tomáše Procházky, který měl na Jana velký vliv. Od dětství se dobře učil, hodně četl, měl dobrou paměť, začal hrát na housle a vystupoval v souborech i se staršími muzikanty, v kostele ministroval. S rodiči a známými prochodil okolí Ivančic až k Mohelnu nebo Krumlovským lesem k Vedrovicím.

Přelom 19. a 20. století, začátek 20. století je ve znamení výstavby elektráren využitím vodní síly ve stávajících mlýnech. První městská elektrárna na Moravě byla uvedena do provozu v roce 1895 ve Znojmě, přičemž vyrobený proud byl určen k osvětlování ulic. V srpna 1900 bylo zřízeno veřejné elektrické osvětlení v Moravském Krumlově.

V Pamětní knize obce Nová Ves jsou zajímavé informace o těžbě a zpracování magnezitu, který se dobýval nad řekou Jihlavou na Mešnici (také se zde říkalo U Hrubecké vody). Koncem 19. století se ruda sbírala nebo kopala primitivním způsobem a pomocí cepů ji rozbíjelo na prach několik novoveských rolníků.

V roce 1944 jen málokdo věřil, že by ve válce nastal obrat a nacistické Německo že válku vyhraje. Tak to alespoň tvrdila německá propaganda. Ale již rok před tím se ve všech domech objevily vyhlášky o protiletecké ochraně. Byla to předzvěst možného leteckého napadení, protože se i Morava dostala v dosah bombardérů z leteckých základen v Itálii.

Obec Hlína je položená na temeni Hlínského kopce s nadmořskou výškou 449 metrů, jednoho z posledních výběžku Českomoravské vrchoviny, spadajícího do Dyjsko-svrateckého úvalu, s pěkným výhledem na Pálavu a část jižní Moravy. Hlína je starou osadou. Svědčí o tom archeologické vykopávky, kamenné sekyry a dláta ze starší a mladší doby kamenné, železné šípy z doby železné a 1335 českých a moravských mincí z 11. století nalezených v roce 1865 na poli v hrnci.

Již v červnu 1939, tedy nedlouho po okupaci Československé republiky, byly vyhotoveny seznamy osob „práce se štítících, které dovršily 18 let a nemohou se prokázat, že mají řádným způsobem zajištěnu obživu“.

Jen několik pamětníků pamatuje cikánskou osadu v Oslavanech, a přece zde Cikáni žili přes 200 let. Příslušníci mladší generace si mohou všimnout pamětní desky při vstupu do budovy městského úřadu. Na ní je dlouhý seznam občanů Oslavan, kteří zahynuli během 2. sv. války. Převládají jména cikánských obyvatel, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech jako oběti zrůdné nacistické teorie. Pokusme se alespoň krátce připomenout historii cikánské osady.

Kněz - národní buditel, Beneš Method Kulda se narodil 16. března 1820 v Ivančicích. Jeho otec byl kožešníkem, vedle toho měli rodiče polnosti, ovocnou zahradu, vinohrad a hájek. Starší podobu rodového jména Kulda přijal Beneš pod vlivem farních matrik, jeho otec a všichni příbuzní se podepisovali Gulda.

Ve dnech 27. - 28. února procházela Dárnicí 1. divize čs. vojska - mnoho krajanů z Ivančic, bohužel jejich jména nejsou v deníku A. Procházky uvedena. V pátek 1. března jsou již Němci na předměstích Kyjeva, poslední roty 8. pluku čs. vojska jim zabránily v přechodu přes Dněpr. Odpoledne většina zajatců odchází z Dárnice.

Datum 7. února 1920 současným generacím nic neříká. V tento den bylo podepsáno příměří mezi sovětskou vládou a vedením čs. armádního sboru v Rusku. Víc jak dva roky trvající boje byly zastaveny a čs. legionáři se v poměrném klidu začali stahovat po železnici do Vladivostoku, odkud již pokračovaly lodní transporty.

Na Nový rok 1964, dvě a půl hodiny po půlnoci, vzbudil správce největší středoafrické věznice Ngaragba nedaleko břehu řeky Ubangi křik a tlukot na vrata. „Zase ti Konžané,“ pomyslel si správce a pro jistotu se oblékl a šel zkontrolovat stráž u hlavní brány. V jeho zemi se všechno špatné vždycky svádělo na občany Konga, země vzdálené z Nga­ragby půl kilometru vodní cesty přes řeku Ubangi.

Již od nepaměti lidé směňovali zboží a snažili se obchodovat. V krajích proto překonávali velké vzdálenosti. K tomu potřebovali obchodní cesty a na nich záchytné body, opevněné osady na ochranu, místa pro odpočinek a samozřejmě brody a přechody přes vodní toky.