Zrcadlo.info

Víme všichni, že na tomto světě máme čtyři živly. Oheň, vítr, vodu a zemi. O tom, že je oheň dobrý sluha a zlý pán, vím jako požární technik své. Známe nebezpečí, které v sobě skrývá. Počítáme s ním a dokážeme se proti jeho zlomyslnosti bránit. Vytvořili jsme systém obrany od našich skvělých hasičských záchranných sborů až po elektronické zabezpečení.

Události kolem Slovanské epopeje se nám řítí jako Orient expres maďarskou pustou. Slavný pražský magistrát se nám po dlouhých letech probudil a zjistil, že je tohle skvělé umělecké dílo vlastně jeho majeteček. On nám mistr Mucha jde přece jenom zase do módy. Vystavit ho tak v metropoli. To by se penízky jen kutálely. A tak honem rychle malá domů.

Tak už je to tady! Sluníčko si otřelo svoji uplakanou tvář, pořádně se rozesmálo a kmotra příroda konečně pustila mezi nás naši milovanou letní vílu. Nastala doba okurkového salátu, vylomenin našich milo- vaných potomků a příjemného odpočinku od pracovních starostí.

Jsem člověk od přírody zvědavý. Proto se neustále pídím po nějakých informacích a zvláštnostech, které mi nedají spát. Televize a noviny mi už dávno nestačí. Knihy své nebo ty z městské knihovny mám dávno přečtené a ve studiu zákonů či norem příliš dobrodružství nenacházím. Proto jsem se také vrhl na fenomén dnešní doby. Internet.

Úff, tak první třetina volební mánie je za námi. Zase se můžeme klidně procházet po náměstí, bez nebezpečí, že nám někdo bude vnucovat párek v rohlíku nadívaný hutným volebním programem. V novinách už zase začínají psát o věcech normálních, jako jsou krádeže a podvody.

Podle ctihodných klimatologů k nám přišla opět doba ledová. Žádné jaro, žádný podzim, ale dlouhá zima a krátké tropické léto. Dovolte mi v této souvislosti připomenout, že oproti té minulé, která tady byla v pravěku, tu máme i několik pozitivních změn, zejména v oblasti poštovního doručování.

Čtyři léta uplynula jako nic a máme tady zase volby. Událost, kdy se z nás, obyčejných daňových poplatníků, stávají ctihodní voliči. Najednou nás každý potřebuje. Horda dobráků, pokaždé v jiné barvě, nám rozdává propisky a volební materiály, které jsme si ze svých daní již nejméně stokrát zaplatili. Slibují nám a hlavně sobě ráj na zemi.

Jdu si takto v klidu po náměstí směrem ke své oblíbené restauraci, hladový jak vlk. Nečekaje nic zlého a v předtuše blahých kulinárních zážitků mám dobrou náladu. Tu se ke mně přižene můj dobrý známý. Oči má doširoka rozevřené, ústa taky. Vyděsil mě. Že by se potvrdila slova nebohé bulharské věštkyně a vypukla válka? Nebo spadla radnice? Před chvílí byla v pořádku.

V řídkých chvílích odpočinku sleduji filmy na DVD. Mezi mé nejoblíbenější patří ty historické. Třeba Slasti otce vlasti s Jaromírem Hanzlíkem a Danielou Kolářovou v rolích mladého Karla IV. a jeho první ženy Blanky z Valois. Obzvláště jedna scéna mi zůstala vryta v paměti. Mladý královský pár se vrací kočárem do Čech. Karel se snaží Blance bezúspěšně dvořit. Naštěstí jedou po silnici, kterou spravuje vznešené české panstvo.

Tak už nám konečně sluníčko vykouklo, vesele si posvítilo na tankodromy, které z našich silnic nadělala kmotra zima, a přineslo vymodlené jaro. Ze zimních brlohů vytáhlo motorkáře, zahrádkáře i jiné podivné živočichy, kteří donedávna snili svůj sladký sen o suchých komunikacích či bíle kvetoucích sadech. Každý máme něco.

Jako malého chlapce mě navlékli do modré košilky, rudým šátečkem ozdobili a poslali na jeviště přednášet hrdé socialistické verše. Bylo 8. března. Mezinárodní den žen. Jedná se o svátek z doby socialistického temna nebo o něco jiného? Na tuto otázku jsem začal hledat odpověď v minulosti.

Sedím si v autobuse a přemítám o životě chrousta. Na co také myslet, cestu znám z paměti, na práci raději nemyslím a co dělat s penězi zatím vím. Pomaličku a blaženě usínám, když se tu po veřejném dopravním prostředku rozlehne hlasitý rozhovor.

Když se podívám do kalendáře, různými svátky se to tam jen hemží. Je stále co oslavovat. V průběhu historie jedny svátky vznikaly a druhé mizely po zásluze v propadlišti času. Neznám nějakou dobrou duši, dodnes věrnou zlotřilým Habsburkům, která by oslavovala jejich vítězství na Bílé hoře (taky to byl svého času státní svátek).

Je doba zlá, doba krizová. Vládní a parlamentní kuloáry se jen hemží propracovanými návrhy, jak zabránit následkům krize a vyléčit obézní národ z jeho letité nemoci. Nuže dovolte i mně, prostému obyvateli této země, abych přispěl svou troškou do mlýna a navrhl novou daň. Jak je celému obecenstvu známo, nejen nadváha je problémem.

Tak už tady máme nový rok. Léčíme si zkažené žaludky, držíme diety a společně se ujišťujeme, že ty prokleté svátky jsou již za námi. Pravda, nestačíme se ani ohlédnout a budou tady Velikonoce. Pro ty méně nedočkavé je v našich krajích netradiční valentýnská vložka. Byznys je holt byznys.