Zrcadlo.info

Opět po roce, v sobotu dne 20. března se v Orlovně Rakšice uskutečnil již III. ročník Josefského koštu, který zajistil Dobrovolný spolek Moravskokrumlovských a rakšických vinařů, pod záštitou jednoty Orel Rakšice, za podpory města Moravský Krumlov a sponzorů.

Každý, kdo prochází vestibulem budovy Městského úřadu si musí všimnout pamětní tabule, na které jsou vypsána jména ivančických občanů, kteří zahynuli za 2. sv. války. Převažují jména židovských občanů, zavražděných i ve vyhlazovacích táborech.

Dříve samostatná polická obec, od 1. července 1980 připojena k Ivančicím. Ve kterém období bylo první osídlení Řeznovic a okolí, můžeme stěží odhadovat. Na několika místech v polích byly nalezeny stopy po starobylém osídlení. Na levém břehu řeky Jihlavy bývala středověká osada Potěch, která po roce 1245 zanikla.

Kde začít s historií obce. Bylo to v pravěku na návrší, kde je zahrada před starou budovou školy, nebo na ploše před Kumánem, kde se našly stopy po vypálených obydlích. První informace o Němčicích (Nempchicz) je z roku 1355, kdy oslavanský klášter prodal zdejší dvůr Petrovi, faráři v Troskotovicích a Bartoloměji, kaplanu.

Dříve samostatná politická obec. Dne 11. ledna 1949 potvrdil Zemský NV v Brně připojení obce k Ivančicím. Začátek historie obce můžeme hledat již v pravěku, v době bronzové i železné. Nálezy na několika místech a kolem kopce Bouchal to dokazují.

V literatuře se obec připomíná již v roce 1225, ale není uvedeno, odkud se tento údaj čerpal. Pak se prameny odmlčují až do roku 1350, kdy Hrubšice patřily Hartungovi z Vajtmíle. V té době musela být závislost na komendě německých rytířů v Hostěradicích, protože v r. 1359 hostěradický komtur Jan prodal v Hrubšicích dva lány Časovi a Mikuláš opět z Hostěradic postupuje své manželce Anně dvůr v Hrubšicích a dva lány.

Dříve samostatná politická obec, od 1. července 1980 připojena k Ivančicím. Jestliže chceme hledat původní známé osídlení budkovického katastru, pak můžeme začít na skalním ostrohu nad řekou Rokytou, kde jsou dnes hospodářské budovy, a v jejich blízkosti.

O původu Alexovic nejsou žádné písemné zprávy. Pravděpodobným zakladatelem obce byl zeman Alexa, bohužel ani jeho existenci není možné doložit. První písemný dokument je z roku 1533, kdy Jan z Lipé prodal za 217 zl. právo a panství, které měl na tvrzi se dvorem a na vsi Alexovicích, vládykovi Janu Kytkovi ze Lhoty a na Alexovicích, jenž vše zanechal svým dcerám Anně a Dorotě.

V ranních hodinách 15. března 1939 se na vlnách českého rozhlasu začala v pravidelných intervalech ozývat tato zpráva: Na rozkaz prezidenta republiky oznamujeme, že dnes 15. března od šesté hodiny obsazuje německé vojsko Čechy a Moravu...

Po prvním nadšení ze vzniku samostatného státu nastaly všední dny se spoustou starostí. Projevoval se nedostatek potravin, které obecní správní odbor musel řešit i odebráním přebytků potravin. Je známý případ, kdy bylo obchodníku Pretznerovi odebráno 1200 kg cukru, který byl rovnoměrně rozdělen mezi obyvatelstvo.

Do Ivančic přišla první zpráva o vyhlášení samostatného československého státu 29. října v ranních hodinách a ihned se rozšířila po celém městě. Okamžitě zavlály na domech prapory v národních barvách a dospělí i mládež ozdobili své oděvy stužkami a jinými symboly československé státnosti.

Poklidné období začátku 20. století ukončila 1. světová válka. Záminkou k válce byl sarajevský atentát, při kterém byli zavražděni následník tůnu Ferdinand de Este s manželkou. Dne 27. července 1914 došly do Ivančic první povolávací rozkazy.

K živnostem, obchodu a zemědělství, které vytvářely ekonomiku města, se na konci 19. století přidal i začínající průmysl. Na dřívější tradici ivančických hrnčířů (bývalo zde přes 40 hrnčířských mistrů) navazovala v roce 1892 továrna na kamna a hliněné zboží Schildberger, Seka a spol. Výrobky této firmy byly oceňovány medailemi na různých výstavách.

Po skončení třicetileté války (1618-1648) byly Ivančice pouze stínem bývalé velikosti, výstavnosti bohatství, školství i českého ducha. Během války bylo město několikrát obsazeno vojskem. V roce 1625 byla krutá zima, která zničila vinohrady, o dva roky později byly zničeny celé ulice a předměstí, které již nebyly obnoveny, a ke konci války vypukla v Ivančicích epidemie moru.

Ivančice 14. století poskytovaly obraz prosperujícího města. Vinařství bylo základem zámožnosti měšťanů. Potíže nastaly po roce 1371 když moravský markrabě Jan Jindřich rozdělil v poslední vůli Moravu mezi své tři syny.